Vývoj kol na časovku

Když jsem hledal nějaké starší fotky abych vytvořil článek na téma úprav časovkových speciálů podle posledních trendů, dostal jsem nápad zveřejnit několik svách bývalých kol a pár změn a úprav popsat na nich. Začneme v roce 2005 a skončíme někdy 2O19, takže poslední modely s kotoučovkama už mezi nimi nenajdete. Ale i tak je dobré se občas ohlédnout i do minulosti a připomenout si jak se vše vyvíjelo.

 

Začneme v roce 2005, kdy vzniklo moje první na míru postavené časovkové kolo. Do té doby se jednalo spíše o různě upravené silničky nejprve Author a posléze na míru dělané italské značky Frugeri a Pinarello. Rámově se ale jednalo o silničky. Až právě v roce 2006, kdy jsem se jako profík kvalifikoval na Havaj, vzniklo moje první čistě časovkové kolo značky Pells.

Šlo už o karbonový rám, ale karbonové trubky byly ještě spojované, vlepené do hliníkových spojek.Jako řídítka byly uříznuté a obráceně dané klasické oblouky.A na nich už hliníkové nástavce.Kola už tehdy karbonová Zipp ale s hliníkovým ráfkem, takže kombinace karbon a hliník.Bowdeny samozřejmě vedené venkem.

 

Potom už přišlo první celokarbonové kolo Trek, které bylo opravdovou špičkou ve své době.

První celokarbonový rám, kola ještě stále kombinace karbon a hliník.Řídítka už ne kulatá, ale plochá a stejně jako nástavce už obojí z karbonu. A taky už první pitný systém Profile design vepředu na nástavcích. Gely a tyčinky se lepily nebo připevňovaly gumičkami na plochá řídítka a horní rámovou trunku.

Následně přišel můj přechod na značku Scott.V té době začínal úřadovat Norman Stadler. Nejprve černo žlutý, později černo červený.

Bowdeny a lanka už samozřejmě vedeny vnitřkem rámu jako u předchozího Treku. Kola už celokarbonová a navíc přechod ze značky Zipp na značku Rolf, jejíž kola měla výrazně méně drátů a byly tužší díky patentové technologii párového výpletu. U rámu se ještě musela řezat sedlovka na správnou velikost, protože byla součástí rámu.

Následná Plasma premium už byla velkým posunem. To šel vývoj časovkových rámů nekompromisně a velmi razantně dopředu.

Set řídítek a nástavců profile design, představec integrovaný do rámu, karbonové kliky, zadní brzda už schovaná pod rámem. Celokarbonová kola už byla samozřejmostí, jen se dost experimentovalo s jejich výškou. Standard byl 60mm, ale byly i 80, 10mm, samozřejmě zadní kolo diskové. Košíky už nekompromisně za sedlem, na nástavcích pitný systém.

Pokračoval upgrade na elektrickou sadu, což mělo hlavní výhodu v možnosti řatení nejen na nástavcích, ale i brzdových pákách bez nutnosti přehmatávání.

Přišel i nový design rámu a pár menších vychytávek, jako například nový typ brzdy zadního kola, která se dala lépe seřizovat, ale nic zásadního se jinak nezměnilo. Rám byl také lépe uzpůsoben pro elektronické řazení a už se nemuselo nijak inprovizovat s umístěním baterky a rozvody drátů nebo umístěním řídící jednotky.

Další model už byla zase větší změna a skládat ho byla radost.

V první fázi byl dostupný jen s mechanickým řazením, ale to se snadno předělalo na elektrické, protože rám na to byl stavěný.

Sedlo už automaticky i s košíkem na lahev, integrovaný pitný systém vepředu, ještě lépe schované a kapotované brzdy. Kapsička na gely pevná a přimontovaná k horní rámové trubce.

Posledním modelem který jsem si na zlomku aktivní kariéry pořídil byl Boardman. Nemel tak agresivní geometrii jako Scott a i vzhledově byl spíše něco mezi silničkou a časovkou, zato měl promakaný každý detail. Bezdrátová elektrika Sram byla ještě v plenkách, takže s ukrytím řídící jednotky a kabeláže si vyhráli tak, že nebylo poznat, že tam vubec jsou. Stejně tak brzdy nebyly jen kapotované, ale byly přímo integrované do rámu a do přední vidlice. Prostě dokonalost sama.

A to je z výčtu mých časovkových kol vše.

Následně přišel Sram s bezdrátovým řazením, kotoučové brzdy, nové modely časovkových nástavců a samozřejmě i nové modely rámů.

Takže nyní se při úpravě starších modelů řeší především aeronástavce s podporou předloktí a zvyšování nástavců nad úroveň řídítek.

I oblíbené pitné systémy se mění a vylepšují a více lidí vozí po vzoru profíků spíše košíky za sedlem a na řídítkách s klasickými lahvemi. A mizí i kapsy na rám, liquid gely a energetické koncentráty jsou v pitném systému kola a elektrolyty také tam, nebo v tabletách. Takže to vypadá že profíci jezdí jen na vodu, ale není to pravda:-)

Martin Matula