Sportovní zátěžové testy-závěrečná část část-co s výsledky a jak je zakomponovat do tréninku
Jak jsme na tom výkonnostně, už tedy po testech víme. Stejně tak si na základě testů dokážeme sami, nebo s pomocí trenéra určit, jaká jsou naše jednotlivá tréninková pásma a podle nich si celý trénink nastavit. Ještě důležitější ale je, zaměřit se právě na ty oblasti, ve kterých máme největší nedostatky, nebo které jsou doslova naší slabinou, a tyto cíleným tréninkem odstranit, nebo alespoň eliminovat. Dosáhneme tím mnohem většího tréninkového efektu, než tréninkem zaměřeným na naše silné oblasti a ušetříme tak spoustu času a námahy. Člověk nemusí být žádný vědátor, aby poznal, že když má vysokou koncentraci laktátu už v začátku laktátové křivky, musí trénovat především základní vytrvalost nízkou intenzitou, na rozdíl od toho, kdo má tuto hodnotu jen kolem 1mmol/l, ale má naopak zase vysokou úroveň laktátu na hranici aerobního pásma (5mmol/l) apod. Stejně tak cyklistovi s výkonem 3W/kg na hranici ANP musí být jasné, že nemůže jezdit základní vytrvalost s kamarádem, který má tuto hodnotu 5W/kg, protože co by pro kamaráda byl odpovídající trénink základní vytrvalosti, to by pro něj byla intenzita na úrovni ANP (nebo může, ale jen po rovině a dokonale schovaný v háku)
Podle laktátové křivky jde krásně posoudit, jak na tom daný sportovec je s vytrvalostními parametry a u opakovaných testů také porovnat s minulou křivkou, jestli došlo k posunu výkonnosti. Křivka netrénovaných lidí je položena extrémně vlevo a vysoko, kdežto u špičkových vytrvalců je posunuta výrazně vpravo a položena níž. Krásně také posoudíme, jestli už jsou z nás typičtí vytrvalci, neschopní se pořádně „zakyselit“, s chabými schopnostmi v anaerobním pásmu, nebo stále ještě mladí pardi s dostatkem rychlosti a výbušnosti.
Typičtí maratónci a vyslovení vytrvalci postupem času a vzhledem k rokům tréninku postupně ztrácejí anaerobní schopnosti a do jejich pohybu se čím dál více zapojují pouze pomalá svalová vlákna. A to je hlavní důvod, proč postupně s věkem a tréninkem vytrvalosti ztrácíme rychlost a výbušnost, i když naše „vytrvalostní“ výkonnost roste. Proto už ve třiceti a více letech těžko překonáme naše osobní rekordy na 3 nebo 5km (pokud jsme tedy nezačali s tréninkem až v pokročilém věku), ale v maratonu jsme schopní se stále zlepšovat, nebo nevítězíme v kritériu plném nástupů a sprintů, ale prosazujeme se v dlouhých a náročných, nebo etapových závodech. To je také důvod, proč se i z nás krátkých triatlonistů, pokud chceme se sportováním na „slušné“ úrovni pokračovat, postupně stávají středotraťaři a Ironmani. Výbušnost je ta tam a nám nezbývá, než uvolnit místo mladším a přesunout se na tratě, kde se nejede až zase o tolik pomaleji, ale především se nenastupuje a tempo je rovnoměrnější.
Proto celkemnerad vidím, když se mladí kluci chtějí stát v 17 letech Ironmany a začnou s tréninkem dlouhotraťařů, namísto toho, aby rozvíjeli svoje rychlostní a silové schopnosti na krátkých tratích. Jakmile je totiž jednou ztratí, už je nikdy nezískají zpět, nebo jen částečně a za vynaložení značně nepřiměřeného úsilí. To jsem ale od testů dost odbočil a dostal se do úplně jiné oblasti.
Pojďme si ale říci něco závěrem tohoto tématu. Je mezi námi stále hodně těch, kteří se sice snaží kopírovat nějaké tréninkové plány, které tu a tam někde na internetu najdou, nebo si zaplatí on-line trénink na některém z internetových tréninkových serverů a myslí si, že mají vyhráno. Je to sice lepší než trénovat něco úplně bez hlavy a paty, anebo každý den stále to samé, pořád se ale jedná jen o metodu pokus-omyl, která nemusí být vůbec efektivní. Bohužel, než na to člověk přijde, stojí to nejen spoustu úsilí, ale také času (a někdy i peněz), a pokud nemáme v úmyslu trénovat opravdu jen „pro radost“, měli bychom nejen trénovat, ale také u toho trošku myslet. Absolvování zátěžových testů je nejjednodušší metoda, jak nejen zjistit výchozí stav naší trénovanosti, ale především jak si stanovit jednotlivá tréninková pásma, odhalit naše největší nedostatky a zaměřit se na ně, protože bez jejich odstranění se dopředu příliš neposuneme. Je třeba si uvědomit, že tyto testy jsou určeny nejen vrcholovým sportovcům, ale všem sportovcům, kteří to s přípravou myslí alespoň trochu vážně a především – kteří se chtějí zlepšovat.
Další chybou je testy sice absolvovat (mnohdy povinně, především u mladých sportovců v SCM, ale i ve spoustě oddílů), ale podívat se tak maximálně na W/kg v max. a na ANP, VO2max a hodit je doma do šuplíku. Bohužel se to stále děje a jsou to vyhozené peníze, které mohly někde jinde dobře posloužit. Pokud výsledkům sami nerozumíte a není vám schopen k nim podat dostatečné vysvětlení ani váš trenér (teď promlouvám především k mladým závodníkům), absolvujte je tam, kde vám poskytnou dostatek informací přímo v laboratoři testování a poradí, jak na základě výsledků upravit i trénink.
Jen tak totiž neztratíte spoustu času tréninkem něčeho, co vůbec nepotřebujete a se sportem skončíte jen kvůli tomu, že si myslíte, že nemáte talent a za tu dřinu to nestojí, protože se nezlepšujete, jak byste si představovali. A to pořád mluvím jen o základním testování, kdežto součástí tréninku špičkových závodníků je celá řada testů v průběhu roku, v každém období přípravy. Nejde už většinou o testy laboratorní, ale venkovní, přímo na sportovištích, kterými se kontroluje účinnost tréninku a jeho odraz na sportovní výkonnosti, účinnost různých metod, výkonnost v určitých obdobích, načasování formy atd. Kolikrát k nim stačí stopky, případně laktátoměr, nebo u cyklistů měřič výkonu a zařízení na měření TF, které mají dnes už skoro všichni. Jinými testy se zase lehce a jednoduše posuzuje stav aktuální únavy, rychlost regenerace, zdravotní stav atd., ale to už je o vrcholových sportovcích a týmech kolem nich (doktor, biochemik, fyzioterapeut…….)
Tak pro to aby jste si udělali základní obrázek o zátěžových testech, věděli jste co tam čekat a nebáli se tak na ně zajít a jak výsledky implementovat do tréninku, by to mohlo stačit. Nemá tady smysl popisovat detaily spirometrie, testů saturace kyslíku, detaily kardiovyšetření nebo biochemické rozbory krve a moči a co jejich zvýšené nebo naopak snížené hodnoty znamenají. To už nechejte na odbornících.
