Sportovní zátěžové testy-co se měří, co by nás mělo zajímat a jak s výsledky naložit

V úvodní části článku o zátěžových testech jsme si popsali výhody laboratorních testů a k čemu nám výstupy z nich poslouží. V závěru jsme si potom prošli „předehrou“ testů, jakou bylo měření antropometrických parametrů, plicních parametrů, a laboratorním vyšetřením tělních tekutin. A nyní už na nás čeká samotné testování, které je u vytrvalostních sportovců, ale i sportovců obecně, zaměřeno na diagnostiku aerobních schopností a schopností a výkonnosti oběhového a dýchacího systému. Pro vrcholové sportovce je potom testování většinou rozšířeno o spirometrii a měření maximální spotřeby kyslíku a ventilačních parametrů.

 Samotné testování probíhá podle druhu sportu, jemuž se sportovec věnuje, většinou na běhátku, nebo cyklistickém ergometru a vlivem postupně se zvyšující se rychlosti nebo zátěže v několika cyklech (minimem jsou 4, optimem 6, začátek na cca.75%max a postupně 80,85,90,95,100%max) až do zátěže maximální. Při testování je měřena rychlost (ta se zvyšuje například po 1km/hod.) nebo zátěž (zvyšuje se po 20-50W), tepová frekvence a laktát z krve testovaného, na jejichž základě se stanoví několik „výstupů“ měření, z nichž tím nejdůležitějším je laktátová křivka. Od té se totiž odvodí, ve vztahu koncentrace laktátu k tepové frekvenci, v jakém režimu náš organismus pracuje, určí se hodnoty prahů AEP a ANP, jejich vztah k maximální tepové frekvenci, vzdálenost těchto prahů od sebe a na základě těchto ukazatelů se potom stanoví jednotlivá tréninková pásma. Získání laktátové křivky je nejčastějším způsobem stanovení hranice mezi aerobním a anaerobním metabolismem (rozhodující jsou body zlomu koncentrace laktátu ve vztahu k tepové frekvenci).

Samozřejmě testovat se dá i postupně zvyšující se zátěží bez cyklování, jde jen o to, jaké výstupy z testů potřebujete. Provádět se mohou i testy které nejdou zcela do maxima.

Zopakujme si tedy základní měřené hodnoty a výstupy testování a zkusme si u nich říct, jak tyto naměřené hodnoty posuzovat.

Stanoví se aerobní (AEP) a anaerobní (ANP) práh – dvě stěžejní hodnoty určené z laktátové křivky, které nám jasně určují, v jakém energetickém režimu náš organismus pracuje, a které jsou výchozími body ke stanovení jednotlivých tréninkových pásem, podle kterých se bude řídit naše příprava

Maximální dosažený výkon nebo rychlost – hovoří o naší výkonnosti v maximu a je jasným odrazem naší celkové výkonnosti v maximu a momentální připravenosti, rychlost se měří v km/hod, výkon ve wattech

Výkon a rychlost na obou prazích AEP a ANP – pro vytrvalce ještě důležitější parametry než maximální dosažená rychlost nebo výkon, v rámci objektivního posouzení výkonnosti se přepočítává na výkon na kilogram tělesné hmotnosti, například excelentní cyklisté mají výkon na ANP vyšší než 6W/kg hmotnosti, slušní cyklisté přes 5W/kg

Hladina laktátu ve vztahu k tepové frekvenci a oběma prahům a v maximu – křivka aerobního metabolismu by měla být na nízkých hodnotách laktátu pod úrovní 1,5mmol/l a začít stoupat by měla až ve druhé oblasti pásma, v oblasti ANP by laktátová úroveň dobrého vytrvalce stále ještě neměla překračovat koncentraci 3-4mmol/l, v maximu by měla dosáhnout alespoň 9mmol/l. Důležitá je ale také, a pro vytrvalce kde se střídají intenzity především, rychlost jeho odbourávání při snížení intenzity nebo skončení zátěže.

Maximální srdeční frekvence – jako samostatná hodnota nijak limitující, u mladších sportovců jsou běžné i hodnoty přes 200 tepů, u starších vytrvalců už jsou maxima jen třeba na 170 tepech. Důležitější než samotná maximální TF je její vztah k hodnotě ANP (optimem je 89-93% maxima)

Srdeční frekvence na úrovni obou prahů AEP a ANP – důležitý je hlavně jejich rozdíl, čím blíže u sebe tím lépe, ideální je rozdíl nižší než 20 tepů.

Maximální spotřeba kyslíku VO₂max, maximální ventilace, dechová frekvence a dechový objem v maximu (rozšířené spiro měření) – nebudu, jak už jsem říkal, rozebírat podrobně, nejvíce posuzovaným a sledovaným parametrem je VO₂max – maximální spotřeba kyslíku, jež vypovídá o schopnosti organismu využít svalům dodaný kyslík. Hodnota je do jisté míry dána geneticky a tréninkem se dá ovlivnit asi o 20%. Běžný člověk má tuto hodnotu asi 45ml/kg u muže a 35ml/kg u ženy, špičkový závodník potom nad 80ml/kg u mužů a nad 70ml/kg u žen. Každopádně s parametrem VO₂max běžného člověka se nedá v žádném případě dosáhnout špičkových sportovních výkonů u rychlostně vytrvalostních sportů.

Srdeční frekvence, výkon a rychlost na úrovni „kritického“ pásma – nad kritickým pásmem už organismus nestačí odbourávat laktát a TF nadále stoupá a po určité době je podávaný výkon dále neudržitelný, tedy výkon v oblasti kritického pásma je časově limitovaný.

Pokles TF po ukončení testu – stejně jako u laktátu parametr vypovídající o stavu trénovanosti a regeneračních schopnostech organismu, může být ale do značné míry ovlivněn déletrvající únavou apod.

Ale zdaleka ne jen o těchto věcech výsledky testů a laktátová křivka vypovídají.V příštím díle už si řekneme to nejdůležitější. Jak s výsledky zátěžových testů naložit a jak je zakomponovat do vaší sportovní přípravy.