Co nám dokáží prozradit zátěžové testy a proč je využívat? -úvod do problematiky zátěžových testů

Roky jsem v této oblasti spolupracovat s casri na Dukle a s Jirkou Novotným, kam jsem posílal většinu svých klientů, nyní už klientům dělám spíše jen poradenství a když potřebuji nějaká data, pošlu je do Příbrami za Michalem Štefaničem do Cardiolabu. Řada z vás zátěžové testy někdy absolvovala, ale už málokdo umí přenést jejich výsledky do sportovní přípravy tak, aby byla co nejvíce efektivní. Pokusím se vysvětlit, k čemu se vám testy hodí, kdy a jaké byste měli absolvovat, a především, jak jejich výsledky interpretovat a následně využít v tréninkovém procesu. Mám totiž pocit, že spousta sportovců tyto testy absolvuje pouze jako povinnost (u těch mladších), nebo pro porovnání s ostatními, přičemž je zajímá maximálně tak dosažená rychlost na běhátku, našlapané watty v maximální zátěži, nebo hodnota VO₂max, případně hodnota anaerobního prahu.

Ještě si matně pamatuji doby, kdy se tyto sportovní testy prováděly povinně, a to nikoliv za účelem řízení tréninkového procesu a zvyšování výkonnosti, ale především proto, aby byla jistota, že je sportovec zdravý a způsobilý „závodně“ sportovat v nějakém sportovním oddíle. Přitom princip testů samotných byl v podstatě stejný jako v dnešní době a nedostatkem byla jen absence přístrojů na měření laktátu (pokud se krev odebírala, posílala se ke zpracování do laborky) a přístrojově náročnou spirometrii. I dnes se samozřejmě sportovní testy za účelem zjištění zdravotního stavu provádějí, ale spíše u starších sportovců, sportovců s určitými zdravotními problémy, nebo u zdravotního vyšetření jako jeho součást při přestupu nějakého fotbalisty, hokejisty atd. U nás se v některých sportech provádí v rámci sportovních center mládeže.

Testování samotné probíhá nejčastěji v laboratoři, a to na cyklistickém ergometru nebo na běhátku. K základním testům, které jsou pro většinu sportovců dostačující, což se týká především prvních testů na začátku přípravného období, postačí metr, váha měřící i obsah tuku v těle (kdysi se měřily tukové řasy podkožního tuku na několika místech těla a spočítal se průměr), jednoduché zařízení k měření objemu plic a výdechových parametrů, záznamové zařízení tepové frekvence, rotoped s měřičem výkonu nebo běhátko s nastavováním sklonu a rychlosti a laktátoměr. K rozšířenému vyšetření pro vrcholové sportovce, kde se měří respirační koeficient, VO₂max, plicní ventilace, nebo třeba i saturace krve kyslíkem v nadmořských výškách, jsou potom potřeba další, mnohem složitější zařízení. Dnes už ale doba pokročila tak, že i běžná laboratoř je vybavena moderní elektronikou a i spirometrie už je mnohem běžnější záležitostí než před lety. Samotné základní testování se ale nemusí nutně uskutečnit v laboratoři, ale může probíhat i venku, kde to zejména u běhu není žádný problém a spousta sportovců si například tímto venkovním testováním naměřené výsledky laboratorních testů potvrzuje, že byly správné. V dobách mého závodního sportování jsem obě metody kombinoval, v začátku přípravného období jsem dával přednost laboratorním testům na běhátku a postupně s blížící se sezónou a přechodem na speciální přípravu, jsem volil testy venkovní (např. 5x1200m běh, zvyšující se úsilí) a testy speciálně zaměřené na určitou oblast.

Zátěžové testy slouží především ke získání základních parametrů daného sportovce, laktátové křivky a z ní odvozených prahů, případně testů rozšířených o spirometrii se stanovením VO₂max, dechové frekvence a objemu v maximu apod. Výsledky testů by měly být jakýmsi základem pro zjištění reálného stavu organismu, výkonnostní úrovně, nastavení tréninkových zón a řízení tréninkového procesu. Testy se dá samozřejmě zjistit i spousta informací o vašem zdravotním stavu, stavu srdce a oběhového aparátu, u spirometrie stav dýchacího systému atd. Řada dalších testů se pak  provádí i v průběhu tréninkového procesu a slouží převážně ke kontrole účinnosti tréninkového procesu a jistou formou testu je potom i samotný závod.

A jaký to pro nás všechno má vlastně význam, když pomineme posouzení zdravotního stavu a způsobilosti ke sportování jako takovému?  Zásadní přínos je jednoznačně v tom, že můžeme odhalit slabé, nebo naopak silné stránky každého sportovce a posoudit je jak samostatně, zcela izolovaně, tak také v souvislostech a vzájemných návaznostech. Dostaneme tak zjednodušeně řečeno vstupní data k sestavování tréninkového programu s cílem maximálního zvýšení výkonnosti při „minimu“ vynaloženého času na trénink a tréninkového úsilí. A to je to podstatné. Není umění trénovat mnoho, když na to sportovec má dostatek času, ale je podstatné trénovat maximálně efektivně!

Laboratorní podmínky mají, oproti venkovním, řadu nesporných výhod. Eliminují se zde rušivé vlivy počasí a proměnného prostředí, je zde zaručena přesnost nejdůležitějších veličin, jako je rychlost, zátěž, sklon, otáčky, nebo teplota a vlhkost vzduchu. To vše zaručí přesnost měření a možnost porovnávání měření v různých obdobích roku, nebo naopak stejných období jednotlivých let, z čehož lze jednoduše vyčíst růst, stagnaci, nebo pokles výkonnosti a stav připravenosti v daném období.

Další výhodou „laboratorních“ testů je mnohem větší rozsah možných měření a z nich vyplývajících výstupů, neboť mnohá z nich probíhají na velice složitých a drahých, velice specializovaných zařízeních. Jedním z příkladů je například spirometrie a měření VO₂max, nebo saturace krve kyslíkem při zátěži v různých nadmořských výškách apod. Ale měřit se dá i řada dalších věcí jako průtoky krve určitými svalovými partiemi a řada dalších, ne tak pro nás podstatných parametrů.

Ale i při testech v laboratoři dochází  často k chybám a odchylkám. Vždyť stačí špatně kalibrovaný přístroj a výsledky stejného měření stejného sportovce na dvou rozdílných stanovištích mohou být značně rozdílné. Proto bych jednoznačně doporučil provádět opakované testy a měření vždy na stejném pracovišti.

Pojďme se podívat, jak takové testy vlastně probíhají, jaké hodnoty se měří, co se dá z výsledků měření vyčíst a co z výsledků testů plyne pro naši sportovní přípravu. Nejdříve jsem si myslel, že vezmu konkrétního člověka, jeho testy a na něm se pokusím vše vysvětlit a testy analyzovat. Bude však jednodušší a možná i přehlednější, když se pokusím vysvětlit tuto problematiku více obecně a vy si do ní potom zanesete vaše případné výsledky testů a pokusíte se o vlastní analýzu. Výsledky sice obdržíte u většiny z lepších laboratoří i s nějakým komentářem, ale málokdo mu rozumí a ještě méně lidí si dokáže z hodnot testů upravit svůj trénink, tak aby byl maximálně účelný a účinný.

Většina testů začíná antropometrií. Při ní vám změří základní parametry, jako je výška, váha, množství podkožního tuku, obsah vody v těle atd.  Pro sportovce je z těchto základních antropometrických parametrů nejdůležitější  tzv. Brocův index (BI(%)=hmotnost(kg) : výška(cm) nad 100cm x 100), tedy poměr výšky a hmotnosti (u žen by měl být asi 8-15, u mužů 7-12) a procento podkožního tuku (ženy ideálně pro vytrvalostní sporty v přípravném období 10-12%,  muži  cca. Pod 10%. Dnes už obsah jak vnitřního, tak podkožního a celkového tuku dokáže celkem přesně změřit každá lepší váha, nicméně i toto měření může být zkreslené při dehydrataci nebo naopak nadměrné hydrataci.

Dále vám bude ve většině případů změřen objem plic (pryč už jsou doby, kdy se foukalo do válců s vodou) a výdechové parametry. Výsledky se většinou vyjadřují v procentech oproti průměru sportovní populace).

Pokud jde o vrcholové sportovce, bývá testování doplněno i o biochemické vyšetření, kde se u vytrvalců měří především hodnoty, na kterých závisí zásobování svalů kyslíkem a přenosové parametry krve pro kyslík – erytrocyty, hemoglobin, hematokrit, ale většinou se dělají i jaterní testy, cholesterol, triglyceridy, kys. močová, močovina, obsah železa a minerálů, kreatinkináza a další. Tyto naměřené hodnoty se porovnávají s „běžnými“ hodnotami, a pokud se někde nevejdou do limitu obvyklých hodnot, hledá se příčina.  Ale to je problematika na samostatný článek, nebo několik článků. Takže hrubý úvod máme za sebou a příště už se dostaneme k tomu jaké hodnoty nás při testování zajímá a také jak s výsledky testů naložit, aby pro nás nebyly jen cárem papíru.